Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prapodivný defétismus ochránců české kultury

23. 11. 2015 21:20:17
Česká kultura, po tisíciletí hájený poklad národa českého, je ve smrtelném nebezpečí. Vše, co je nám drahé: naše hodnoty, myšlení tradice, národní paměť – to vše čelí hrozbě větší, než cokoli, s čím jsme se v minulosti setkali.

Kultura, zejména ta česká (ať už je to cokoli) je v poslední době téměř všude. Zejména ve spojení s nebezpečím, které ji hrozí ze strany příchozích migrantů, kteří by se mohli – ale mnohem pravděpodobněji to neudělají – usadit na našem území a svým podvratným konáním podkopávat a ničit naše po staletí pěstěné zvyky. Jak řeklo Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo v moudrém projevu: přináší s sebou kulturu vrahů a náboženské nenávisti; musíme být tedy velice obezřetní.

Jenomže ve všech těch hrdě vztyčených vlajkách zaniká jedna prapodivná premisa, která žene všechna ta shromáždění lidí strachujících se o odkaz Havlíčka a Gellnera. Totiž ta, že česká kultura nemůže tento hypotetický střet přežít, a že je nutné ji chránit tím, že podobný střet vůbec nedopustíme. Jakožto člověk s jistým vztahem k našemu způsobu života a zejména historii mne nenapadá nic, co by tuto naši kulturu více uráželo a shazovalo.

Kultura se v čase mění, ale jakožto Češi jsme přežili mimo jiného i reformaci, protireformaci, Francouze, Habsburky, multikulturní c. a k. monarchii, nacismus i komunismus, až jsme došli tam, kde jsme teď. A najednou se začíná burcovat, že na rozdíl od nacistů položí Čechy na lopatky pár tisícovek přivandrovalců bůhví odkud.

Jistě, na rozdíl od lidí s plackami na bundách nejspíš imigranti nemají vyjasněno, zdali se staví na Gollovu či Masarykovu stranu ve sporu o smysl českých dějin; taktéž po nich nejspíš marně budeme požadovat rozbor Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské; a dlouho bychom čekali na jejich názor na Austroslavismus, Spojené státy Velkého Rakouska či normalizaci. Ba co hůř, možná nepůjdou ani na Plzeň a talián. Jenže i přes tyto – vpravdě hrozivé – hodnotové rozdíly je naznačování, že by tito lidé byli nebezpečím převyšujícím německé pancíře a sovětské lokaje, v lepším případě těžkým přeceňováním jejich významu, v horším smutný nedostatek víry ve význam vlastní.

Požadujeme, aby se příchozí a hosté podřídili a obdivovali naší kultuře. Jenomže tato je jim z definice uzavřena, protože oni přeci pro ni představují nebezpečí. Dostáváme se tak do poněkud schizofrenní situace, kdy chceme, aby se přespolní užasle zajíkali z krásy naší princezny, ale princeznu nepouštíme z věže, protože předpokládáme, že v okamžiku, kdy tak učiníme, přijde princezna ve vteřině o věneček. A vzhledem k tomu, že pohled na stěny věže není nijak zajímavý, a mimo něj vidí přivandrovalec jen špičky halaparten, odchází zklamaný. A my se divíme, čím to je, že nesepisuje písně o její kráse. A ještě bych mohl dodat, že dokud tu cizinec nebyl, po princezně z poddaných nikdo ani neštěkl.

Nechci předstírat, že zde nebudou žádné problémy – každý jistě pamatuje, kterak se Rakousko-Uhersko rozpadlo asi tři a půl minuty poté, co Říšská rada schválila 15. července 1912 zákon č. 159, kterým se přívrženci islamu podle hanefitského ritu uznávají za náboženskou společnost – ale je to pesimismus, defétismus a především strach z konfrontace od těch, kteří myslí, jak ochraňují vše, co je české, který bude našim hlavním problémem.

Neméně důležitou otázkou je, zdali je vůbec z pohledu přivandrovalců o co stát. Český člověk možná při pohledu na vlající vlajky myslí na Demla, Masaryka, Riegra, Kunderu, humanismus, zlaté české ručičky či empatii nebo všechny myslitelné úspěchy českých osobností; je naplněn pýchou při vzpomínce na inženýry, vědce, státníky, filantropy; jakož i na všechny ty nesporné úspěchy či oběti, které v historii nesl na svých bedrech obyčejný český lid; ale jak k tomu má přijít přespolní, který je hned po příchodu vystaven pohledu na pitomce, kteří všechno to jmenované (a ještě mnohem víc) bez mrknutí subsumují pod hysterické vřískání ‚Čechy Čechům?‘

Ono to celé vypadá, že se tito lidé zaštiťují něčím, co je dalece přesahuje; snad v naději, že v tom obřím a skvělém celku zanikne jejich vlastní strach či neukotvenost. Ne, na strachu není nic špatného, ale není potřeba jej maskovat domnělou ochranou něčeho, co vaši vůbec ochranu vůbec nepotřebuje. Přežili jsme horší, jsme tu a ještě nějaký čas budeme; a nepotřebujeme k tomu fangličkářství ani pokřikování hesel vytažených z učebnic dějepisu.

Jeden německý dramatik kdysi napsal hru, ve které jedna z postav ve chvíli zamyšlení pronáší: „Wenn ich Kultur höre, entsichere ich meinen Browning!“ Ačkoli je původní kontext úplně odlišný, nemůžu se při pohledu na český veřejný prostor a lidi, kteří toto slovo s takovou oblibou pronášejí, ubránit pocitu, že na té větě přeci jenom něco bude.

Autor: Jan Burda | pondělí 23.11.2015 21:20 | karma článku: 12.09 | přečteno: 1152x

Další články blogera

Jan Burda

Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti

Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.

21.6.2017 v 19:10 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 1001 | Diskuse

Jan Burda

Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení

Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.

2.4.2017 v 17:29 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 2553 | Diskuse

Jan Burda

O neochotě být zlej

Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.

27.3.2017 v 19:37 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 453 | Diskuse

Jan Burda

Odmítnutí

Krátká stať o odmítnutí a odmítání. Odmítnutí je děsně tragickým institutem. Jsem ostatně toho názoru, že by se mělo zakázat.

4.3.2017 v 11:09 | Karma článku: 9.95 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 255 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 542 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.98 | Přečteno: 681 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 24.84 | Přečteno: 785 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2472

Jsem student se zájmem o minulost i současnost. A absurdity a skryté vtípky, které jsou v nich snad všude. Baví mě hledat obsah ve formě, předstírat, že něco znám, stejně jako si čas od času myslet, že skutečně znám. Mám rád svoji školu a filmy s Natašou Gollovou. Na Brno dobrý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.