Poznámka ke zdanění církevních restitucí

A je tu zas! Zdanění církevních restitucí je z nějakého důvodu politicky mimořádně atraktivní téma. Krátký text o tom, proč doufám, že se jedná jen o řeči do větru.

Zdanění církevních restitucí je dlouhodobým politickým tématem, které během nedávných parlamentních volbami opět vynořilo na povrch; teď jej navíc podpořila vláda[1], ačkoli do programového prohlášení se zdanění nedostalo. Přestože na vládu s důvěrou si podle všeho ještě nějaký ten čas počkáme, pro restituce by se podpora v Parlamentu nejspíše našla. V předešlé vládě byly všechny snahy zablokované přítomností lidovců ve vládnoucí koalici.

Premiér Andrej Babiš jako odůvodnění této snahy uvedl: „Souhlasíme s tím, že je potřeba nahrazovat křivdy, ale podle našeho názoru byl způsob finanční náhrady velice podivný, a proto jsme návrh podpořili. Je zde potřeba korekce, protože náhrady byly předražené a také schvalované za velice podivných okolností ve sněmovně.“ Tato teze je nicméně starší a objevuje se prakticky od vzniku církevních restitucí. Je ovšem nutné dodat, že tuto podobu církevních restitucí v minulosti podržel Ústavní soud.[2]

Se zdaněním restitucí je ovšem mimo politických otázek spojeno neméně otázek právních; některé z nich dosti závažné. Následující text má za cíl stručně nastínit, co to vlastně zdanění církevních restitucí je, a co je to, z čehož vstávají některým právníkům vlasy na hlavě.

Církevní restituce byly zahájeny zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále: „restituční zákon“), který navázal na sérii předchozích zákonů[3] napravujících majetkové křivdy, ke kterým došlo v souvislosti s vyvlastňováním nemovitého majetku v letech 1948 až 1989.  Na rozdíl od restitucí soukromých a vybraných právnických osob došlo v případě restitucí církví ke značnému zpoždění – k nezvykle dlouhé době přijetí potřebného předpisu a k legitimnímu očekávání církví se vyjádřil Ústavní soud,[4] když zákonodárce upozornil, že stávající stav (tj. bez přijatého zákona o církevních restitucích) je neudržitelný a že sama nečinnost zákonodárce v tomto směru je protiústavní.

Na rozdíl od ostatního restitučního zákonodárství však restituční zákon sleduje mimo odčinění historických křivd i druhý cíl, kterým je vypořádání mezi státem a církvemi - tedy dosažení stavu, kdy jsou církve majetkově samostatné (samostatnější) a jejich financování tak není úkolem státu. V praxi jde o přechodné období v délce 17 let, ve kterém bude stát přispívat na chod církví (příspěvky ale budou mít degresní formu) a zároveň třicetileté období, ve kterém bude stát splácet finanční náhradu za pozemky, které navrátit nelze. Důležitou součástí zákona, do které se cíl vypořádání promítá, je smlouva o vypořádání mezi církvemi a státem, na základě které mají být majetkové poměry vyrovnány[5] tak, že se církve vzdají zvláštního práva na financování ze státního rozpočtu.

Restituční zákon přiznal církvím[6] tři druhy náhrad – naturální (tj. navrácení původního majetku), finanční (tj. náhradu za vyvlastněný majetek, který nelze církvím vrátit) a příspěvek na podporu činnosti. Jelikož se v rámci debat o zdanění naturální reparace nezmiňují, zaměřím se pouze na finanční náhrady a příspěvek na podporu činnosti.

Podle § 15 restitučního zákona má být dotčeným církvím na finančních náhradách vyplaceno cca 59 miliard Kč ve třiceti ročních splátkách. Podle odst. 6 téhož paragrafu není potom tato finanční náhrada předmětem daně, poplatku nebo obdobného finančního plnění,[7] což platí také pro příspěvek na podporu činností.[8] Výše finanční náhrady bude také každý rok navýšena o inflaci.[9]

Co se týče plánovaného zdanění, třebaže jeho přesnou formu žádný z jeho současných proponentů nespecifikoval, bude se patrně jednat o prosté zdanění dosud nevyplacené části finanční náhrady, eventuelně také přspěvků na podporu činnosti. Podle premiérova vyjádření a jím uváděných čísel se patrně jedná toliko o finanční náhrady ve smyslu § 15 restitučního zákona, v minulosti se však objevily i snahy zdanit též příspěvky na činnosti, viz novela předložená Jiřím Zimolou dne 21. června 2016 jako návrh zastupitelstva Jihočeského kraje.[10]

Návrh novely je ve své podstatě velmi jednoduchý – ze zákona by se vypustila ustanovení, která osvobozují státní plnění v rámci finančních náhrad nebo příspěvků na podporu činnosti od daně z příjmu. Naturální restituce měly zůstat nadále nezdaněné, stejně tak neměla být daň zpětně vyměřena za splátky již zaplacené.

Sazba daně z příjmu právnických osob je v současnosti nastavena na 19 %,[11] celkový roční příjem státní kasy v případě zdanění finančních náhrad by tedy činil cca 373 milionů Kč, dohromady za 30 let tedy oněch slíbených 11 miliard.  V případě zdanění příspěvků na činnost, které jsou vypláceny podle částky poskytnuté v roce 2011 na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, by při ročních výdajích 1,445 miliard Kč[12] zdanění přineslo 274 milionů Kč ročně; tato částka by se ovšek s každým rokem zmenšovala, neboť příspěvěk na činnost je každoročně snižován o 5 %.

Jenže...

Podstatnou překážkou ve snahách o zdanění církevních restitucí – mimo překážek politických –, která může restitucím zlomit vaz, je samotná forma vypořádání se státu s církvemi. Vypořádání je totiž od začátku koncipováno jako dohoda mezi státem a církvemi (dokonce stvrzená smlouvou, která je zákonným předpokladem vypořádání), nikoli pouhé vyplácení finanční podpory ze strany státu. V takové situaci – za předpokladu, že připustíme, že dohody se mají plnit - je jedinným právně přijatelným řešením novace této dohody; jenže si lze jen těžko představit, že by s dodatečným zdaněním – navíc bez jakéhokoliv protiplnění ze strany státu – církve souhlasily. Prosazení zákona na sílu by znamenalo retroaktivní úpravu onoho vztahu.

S touto námitkou se ve svém návrhu Jiří Zimola pokusil vypořádat odkazem na nález Ústavního soudu,[13] ze kterého dovozuje, že takovýto zásah do smluvního vztahu a legitimního očekávání smluvní strany by při případném ústavním přezkumu obstál, nicméně toto srovnání se mi jeví jako poněkud nepřiléhavé, protože zatímco smlouva o stavebním spoření[14] je víceméně formálním úkonem směřujícím k získání podpory stavebního spoření ze strany státu na základě plnění povinností (které ovšem opět směřují k získání podpory), smlouva o vypořádání podle restitučního zákona je mnohem vyrovnanější, když se – zjednodušeně řešeno – církve vzdávají všech budoucích nároků vůči státu výměnou za pevně stanovený finanční závazek státu.

Součástí smlouvy je nad to mimo určení výše plnění[15] také ujednání o tom, že  závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním.[16] Zákonodárce shrnuje: „Jako dvoustranný právní úkon představují smlouvy ochranu před jednostranným neplněním závazků.“[17] Zdanění vyplácených splátek by potom bylo právě takovým jednostranným neplněním závazků, neboť by šlo přímo proti tomu, co stát a církve ve vzájemných smlouvách dojednaly.

Pokud došlo – jak říká premiér – ke špatnému výpočtu výše finančních náhrad, je to pochybení, které padá na hlavu vlády, která restituční zákon prosadila. To je pravda. Jenže to neopravňuje jakoukoli pozdější vládu se z tohoto závazku vyvázat s tím, že to předchozí vláda pokazila. Tyto závazky jsou závazky státu a jako takové je nová vláda přebírá. Skutečnost, že to není podle jejího gusta, není dostatečným důvodem k postavení celé dohody na hlavu a k jednostranným změnám dohodnutého.

Doufejme, že možnost zdanění restitucí zůstane pouze vábničkou na ty voliče, kteří mají stále v očích Bílou horu. O ústavní přezkum snad nikdo zájem nemá. A dohody se prostě plní.

=====================================================================

[1] https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-premiera-andreje-babise-podporila-zdaneni-cirkevnich-restituci-162678/

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13

[3] Např. zákon č. 1991/87 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací, nebo zákon č. 229/1991 Sb., úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě),

[4] Nález Ústavního soudu ze dne 22. ledna 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10

[5] Viz § 16 restitučního zákona

[6] Seznam dotčených církví a náboženských společností viz § 15 odst. 2 restitučního zákona.

[7] Spolu s restitučním zákonem byl též změněn zákon o daních z příjmu – do § 22 (ve znění účinném k dnešnímu datu jde o § 18a) bylo přidáno ustanovení, které příjmy z bezúplatného nabytí věci podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi postavilo mimo předmět daně, dále byl například změněn zákon o správních poplatcích.

[8] § 17 odst. 5 restitučního zákona

[9] § 15 odst. 5 restitučního zákona

[10] Novela z. o maj. vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi, 21. 6. 2016, Sněmovní tisk 842/0, část č. 1, https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=842&ct1=0

[11] § 21 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

[12] Informace o návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Materiál Legislativního odboru Kanceláře senátu. Senátní tisk č. 391 (tisk PS č. 580).

[13] Nález Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2011, sp. zn. Pl. ÚS 53/10

[14] Viz § 5 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření

[15] § 16 odst. 2 písm. b) restitučního zákona

[16] § 16 odst. 2 písm. e) restitučního zákona

[17] Důvodová zpráva k zákonu č. 428/2012 Sb., 19. ledna 2012. Sněmovní tisk 580/0, část č. 1. s. 61.