Prapodivný defétismus ochránců české kultury
Kultura, zejména ta česká (ať už je to cokoli) je v poslední době téměř všude. Zejména ve spojení s nebezpečím, které ji hrozí ze strany příchozích migrantů, kteří by se mohli – ale mnohem pravděpodobněji to neudělají – usadit na našem území a svým podvratným konáním podkopávat a ničit naše po staletí pěstěné zvyky. Jak řeklo Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo v moudrém projevu: přináší s sebou kulturu vrahů a náboženské nenávisti; musíme být tedy velice obezřetní.
Jenomže ve všech těch hrdě vztyčených vlajkách zaniká jedna prapodivná premisa, která žene všechna ta shromáždění lidí strachujících se o odkaz Havlíčka a Gellnera. Totiž ta, že česká kultura nemůže tento hypotetický střet přežít, a že je nutné ji chránit tím, že podobný střet vůbec nedopustíme. Jakožto člověk s jistým vztahem k našemu způsobu života a zejména historii mne nenapadá nic, co by tuto naši kulturu více uráželo a shazovalo.
Kultura se v čase mění, ale jakožto Češi jsme přežili mimo jiného i reformaci, protireformaci, Francouze, Habsburky, multikulturní c. a k. monarchii, nacismus i komunismus, až jsme došli tam, kde jsme teď. A najednou se začíná burcovat, že na rozdíl od nacistů položí Čechy na lopatky pár tisícovek přivandrovalců bůhví odkud.
Jistě, na rozdíl od lidí s plackami na bundách nejspíš imigranti nemají vyjasněno, zdali se staví na Gollovu či Masarykovu stranu ve sporu o smysl českých dějin; taktéž po nich nejspíš marně budeme požadovat rozbor Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské; a dlouho bychom čekali na jejich názor na Austroslavismus, Spojené státy Velkého Rakouska či normalizaci. Ba co hůř, možná nepůjdou ani na Plzeň a talián. Jenže i přes tyto – vpravdě hrozivé – hodnotové rozdíly je naznačování, že by tito lidé byli nebezpečím převyšujícím německé pancíře a sovětské lokaje, v lepším případě těžkým přeceňováním jejich významu, v horším smutný nedostatek víry ve význam vlastní.
Požadujeme, aby se příchozí a hosté podřídili a obdivovali naší kultuře. Jenomže tato je jim z definice uzavřena, protože oni přeci pro ni představují nebezpečí. Dostáváme se tak do poněkud schizofrenní situace, kdy chceme, aby se přespolní užasle zajíkali z krásy naší princezny, ale princeznu nepouštíme z věže, protože předpokládáme, že v okamžiku, kdy tak učiníme, přijde princezna ve vteřině o věneček. A vzhledem k tomu, že pohled na stěny věže není nijak zajímavý, a mimo něj vidí přivandrovalec jen špičky halaparten, odchází zklamaný. A my se divíme, čím to je, že nesepisuje písně o její kráse. A ještě bych mohl dodat, že dokud tu cizinec nebyl, po princezně z poddaných nikdo ani neštěkl.
Nechci předstírat, že zde nebudou žádné problémy – každý jistě pamatuje, kterak se Rakousko-Uhersko rozpadlo asi tři a půl minuty poté, co Říšská rada schválila 15. července 1912 zákon č. 159, kterým se přívrženci islamu podle hanefitského ritu uznávají za náboženskou společnost – ale je to pesimismus, defétismus a především strach z konfrontace od těch, kteří myslí, jak ochraňují vše, co je české, který bude našim hlavním problémem.
Neméně důležitou otázkou je, zdali je vůbec z pohledu přivandrovalců o co stát. Český člověk možná při pohledu na vlající vlajky myslí na Demla, Masaryka, Riegra, Kunderu, humanismus, zlaté české ručičky či empatii nebo všechny myslitelné úspěchy českých osobností; je naplněn pýchou při vzpomínce na inženýry, vědce, státníky, filantropy; jakož i na všechny ty nesporné úspěchy či oběti, které v historii nesl na svých bedrech obyčejný český lid; ale jak k tomu má přijít přespolní, který je hned po příchodu vystaven pohledu na pitomce, kteří všechno to jmenované (a ještě mnohem víc) bez mrknutí subsumují pod hysterické vřískání ‚Čechy Čechům?‘
Ono to celé vypadá, že se tito lidé zaštiťují něčím, co je dalece přesahuje; snad v naději, že v tom obřím a skvělém celku zanikne jejich vlastní strach či neukotvenost. Ne, na strachu není nic špatného, ale není potřeba jej maskovat domnělou ochranou něčeho, co vaši vůbec ochranu vůbec nepotřebuje. Přežili jsme horší, jsme tu a ještě nějaký čas budeme; a nepotřebujeme k tomu fangličkářství ani pokřikování hesel vytažených z učebnic dějepisu.
Jeden německý dramatik kdysi napsal hru, ve které jedna z postav ve chvíli zamyšlení pronáší: „Wenn ich Kultur höre, entsichere ich meinen Browning!“ Ačkoli je původní kontext úplně odlišný, nemůžu se při pohledu na český veřejný prostor a lidi, kteří toto slovo s takovou oblibou pronášejí, ubránit pocitu, že na té větě přeci jenom něco bude.
Jan Burda
O automobilismu, aneb o čem se vlastně hádají ženy
Internet, jak známo, přináší výměny názorů. A jelikož je automobil často mimo dětí druhá nejdražší věc, co si v životě pořídíte, dovolte krátké představení motoristického internetu a jeho svébytného fungování.
Jan Burda
K nepovedenému článku pana Krále, aneb o špatné kritice špatného rozhodnutí ve věci E.S.
Několik poznámek k tomu, jak se nemá dělat kritika soudního rozhodnutí. A taky o tom, proč se pan Král mýlí, když tvrdí, že Evropský soud pro lidská práva řekl, že Mohamed nebyl pedofil.
Jan Burda
K Evropě obchodujících států paní Splítkové
Jelikož autorka neotevřela diskusi, reaguji tímto způsobem, neboť mám za to, že její text si polemiku zaslouží.
Jan Burda
O nepřejícím Dopravním podniku města Brna
Jak mi DPMB vůbec nepřál, aneb příběh o tom, jak mi ujela šalina a já pak dlouho rozmýšlel, jestli to vlastně nebylo dobře.
Jan Burda
Poznámka ke zdanění církevních restitucí
A je tu zas! Zdanění církevních restitucí je z nějakého důvodu politicky mimořádně atraktivní téma. Krátký text o tom, proč doufám, že se jedná jen o řeči do větru.
Jan Burda
O mužské konverzaci
Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.
Jan Burda
Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti
Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.
Jan Burda
Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení
Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.
Jan Burda
O neochotě být zlej
Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.
Jan Burda
Odmítnutí
Krátká stať o odmítnutí a odmítání. Odmítnutí je děsně tragickým institutem. Jsem ostatně toho názoru, že by se mělo zakázat.
Jan Burda
O žebrotě
Prosí-li žebrák o almužnu a nemáte-li v úmyslu mu něco dáti, jděte dále, nevšímejte si ho. Taky se na něj nesluší se obořiti. To řekl Guth-Jarkovský, prvorepubliková autorita etikety a turistiky.
Jan Burda
O nakupování v Bille
O stáncích konzumu, které ale nejsou tak špatné, protože se tam dá nakupovat o tři čtvrtě na deset večer.
Jan Burda
Peklo motoristovo
Kdesi jsem četl, že automobil přináší svobodu. Na obranu autora onoho rčení se dá uvést, že popisoval americkou realitu dob dávno minulých, přesto však citát vyvolá trpký úsměv. Automobil přináší zoufalství, zlobu a utrpení.
Jan Burda
Jednotni vytrváme, rozděleni padneme - dopis Donalda Tuska
V souvislosti s blížícím se setkáním na Maltě vydal předseda Evropské Rady Donald Tusk dopis adresovaný evropským lídrům, pojďme se tedy na něj podívat blíže.
Jan Burda
Ostře sledovaný Šengen
O hranicích, které jsou děravé jak ementálský sýr. A o tom, jak se to ČR rozhodla řešit. Vox populi, vox Dei.
Jan Burda
Sto let od nástupu posledního českého krále - císař a král Karel
Před sto lety – přesně na den – odešel na odpočinek jeden z nejdůležitějších panovníků českých dějin. Se smrtí Františka Josefa je však spojena další významná událost – nástup jeho prasynovce Karla, posledního českého krále.
Jan Burda
Posedlost demokracií, smyslu navzdory
Tatíček Masaryk si kdysi stěžoval, že by ta demokratická země ještě chtěla nějaké demokraty. Může spát klidně, neb po brexitu se jich objevila v Čechách spousta. Jako hrdinných partyzánů poté, co Rudá armáda vykopala Němce.
Jan Burda
Tato země už má po krk expertů
Brexit a experti, aneb když se třepete na bezpečnost a svobodu a prosperitu a potom přijde expert a pošlape vám trávník. Hrom do něj!
Jan Burda
O Číně, Zemanovi a moralizující Evropské unii
Čínský prezident přiletěl do České republiky, aktivisté se vážou na sloupy, mává se mávátky a všude je vlaječek, jako by nás někdo osvobozoval od nacistického jha. A monarcha si připravil projev, který je takový...zajímavý.
Jan Burda
Drtivá váha selského rozumu
V současné době je těžko hledat něco báječnějšího než zdravý, prostý, přirozený – no, zkrátka selský – rozum. Pomůže vždy, když není cesty dál. Nevíte si rady? Potřebujete se rychle rozhodnout? Neznáte něco? Selský rozum!
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2022x