Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti
Spousta lidí, doma i ve veřejném prostoru, si naříká, že orgány Unie jsou hrozně nedemokratické, protože je nikdo nevolí a namísto toho jsou nějakým způsobem jmenovány. A občan do toho nevidí a nemůže to ovlivnit. Nejčastěji tato výtka směřuje vůči Komisi, která má navíc talent svými roztomilými vyjádřeními lidi děsně rozčilovat.
Pomiňme teď, že chtít demokratickou legitimitu státu od nestátu je poněkud optimistické a že komisaře schvaluje Parlament vzešlý z voleb, a vrhněme se na to, po čem každý správný občan touží – odstranění nikým nevolených potentátů.
Opakem nevolených orgánů jsou – poněkud nepřekvapivě – orgány volené. A opakem nikým nevoleným potentátů jsou potentáti někým volení.
S volbou je spojena jinak docela nudná procesní otázka – kdo bude ty někým volené potentáty volit? A jak?
Jelikož jsme demokraté, chceme aby tito volení potentáti měli demokratickou legitimitu, a jelikož demokratickou legitimitu mají toliko státy samotné, budou je volit členské státy, eventuálně občané těchto států.
Nu, a tady se dostáváme k zásadnímu problému – Česká republika je malá země někde mezi Německem a Ruskem, která – pokud to řekneme hezky – není úplně nejlepší ve vnitrounijní diplomacii.
Počtem hlasů, občanů nebo vyjednávací pozicí uvnitř EU Česká republika nikoho neoslní. Ale přesto půjde společně s dalšími ministáty typu Slovinska nebo Irska poprvé zvolit ty konečně-legitimní výkonné orgány Unie. Bude velká sláva. A Německo a Francie, eventuálně Němci a Francouzi, budou mít svůj vlastní názor na složení a program Komise. A tak se tedy konečně Komise (nebo jak se tenv olený orgán bude vlastně jmenovat) zvolí.
A český diskutér vymění nikým nevolené úředníky z Bruselu za Fracouzi a Němci dosazené úředníky z Bruselu. Štítek je nový, přístup zůstává. Nereprezentují Českou republiku, nereprezentují dvě procenta obyvatel Unie.
Členové Komise mají býti vybíráni podle svého evropanství a mají býti na státech nezávislí. Mají to být Evropané. Buďme za to rádi. Němce bychom nepřežili.
Jan Burda
O automobilismu, aneb o čem se vlastně hádají ženy
Internet, jak známo, přináší výměny názorů. A jelikož je automobil často mimo dětí druhá nejdražší věc, co si v životě pořídíte, dovolte krátké představení motoristického internetu a jeho svébytného fungování.
Jan Burda
K nepovedenému článku pana Krále, aneb o špatné kritice špatného rozhodnutí ve věci E.S.
Několik poznámek k tomu, jak se nemá dělat kritika soudního rozhodnutí. A taky o tom, proč se pan Král mýlí, když tvrdí, že Evropský soud pro lidská práva řekl, že Mohamed nebyl pedofil.
Jan Burda
K Evropě obchodujících států paní Splítkové
Jelikož autorka neotevřela diskusi, reaguji tímto způsobem, neboť mám za to, že její text si polemiku zaslouží.
Jan Burda
O nepřejícím Dopravním podniku města Brna
Jak mi DPMB vůbec nepřál, aneb příběh o tom, jak mi ujela šalina a já pak dlouho rozmýšlel, jestli to vlastně nebylo dobře.
Jan Burda
Poznámka ke zdanění církevních restitucí
A je tu zas! Zdanění církevních restitucí je z nějakého důvodu politicky mimořádně atraktivní téma. Krátký text o tom, proč doufám, že se jedná jen o řeči do větru.
Jan Burda
O mužské konverzaci
Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.
Jan Burda
Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení
Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.
Jan Burda
O neochotě být zlej
Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.
Jan Burda
Odmítnutí
Krátká stať o odmítnutí a odmítání. Odmítnutí je děsně tragickým institutem. Jsem ostatně toho názoru, že by se mělo zakázat.
Jan Burda
O žebrotě
Prosí-li žebrák o almužnu a nemáte-li v úmyslu mu něco dáti, jděte dále, nevšímejte si ho. Taky se na něj nesluší se obořiti. To řekl Guth-Jarkovský, prvorepubliková autorita etikety a turistiky.
Jan Burda
O nakupování v Bille
O stáncích konzumu, které ale nejsou tak špatné, protože se tam dá nakupovat o tři čtvrtě na deset večer.
Jan Burda
Peklo motoristovo
Kdesi jsem četl, že automobil přináší svobodu. Na obranu autora onoho rčení se dá uvést, že popisoval americkou realitu dob dávno minulých, přesto však citát vyvolá trpký úsměv. Automobil přináší zoufalství, zlobu a utrpení.
Jan Burda
Jednotni vytrváme, rozděleni padneme - dopis Donalda Tuska
V souvislosti s blížícím se setkáním na Maltě vydal předseda Evropské Rady Donald Tusk dopis adresovaný evropským lídrům, pojďme se tedy na něj podívat blíže.
Jan Burda
Ostře sledovaný Šengen
O hranicích, které jsou děravé jak ementálský sýr. A o tom, jak se to ČR rozhodla řešit. Vox populi, vox Dei.
Jan Burda
Sto let od nástupu posledního českého krále - císař a král Karel
Před sto lety – přesně na den – odešel na odpočinek jeden z nejdůležitějších panovníků českých dějin. Se smrtí Františka Josefa je však spojena další významná událost – nástup jeho prasynovce Karla, posledního českého krále.
Jan Burda
Posedlost demokracií, smyslu navzdory
Tatíček Masaryk si kdysi stěžoval, že by ta demokratická země ještě chtěla nějaké demokraty. Může spát klidně, neb po brexitu se jich objevila v Čechách spousta. Jako hrdinných partyzánů poté, co Rudá armáda vykopala Němce.
Jan Burda
Tato země už má po krk expertů
Brexit a experti, aneb když se třepete na bezpečnost a svobodu a prosperitu a potom přijde expert a pošlape vám trávník. Hrom do něj!
Jan Burda
O Číně, Zemanovi a moralizující Evropské unii
Čínský prezident přiletěl do České republiky, aktivisté se vážou na sloupy, mává se mávátky a všude je vlaječek, jako by nás někdo osvobozoval od nacistického jha. A monarcha si připravil projev, který je takový...zajímavý.
Jan Burda
Prapodivný defétismus ochránců české kultury
Česká kultura, po tisíciletí hájený poklad národa českého, je ve smrtelném nebezpečí. Vše, co je nám drahé: naše hodnoty, myšlení tradice, národní paměť – to vše čelí hrozbě větší, než cokoli, s čím jsme se v minulosti setkali.
Jan Burda
Drtivá váha selského rozumu
V současné době je těžko hledat něco báječnějšího než zdravý, prostý, přirozený – no, zkrátka selský – rozum. Pomůže vždy, když není cesty dál. Nevíte si rady? Potřebujete se rychle rozhodnout? Neznáte něco? Selský rozum!
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2022x