Ostře sledovaný Šengen
Na sedačce málem umírám mrazem. Nasazuji u Parpsku, mazat nemusím – mám takové ty důchodcovské vroubky na skluznici. Tak ještě Tatranku a hlt slivovice.
Z Paprsku vede asi sedmnáctikilometrový okruh, který - snad proto, že se klikatí přesně tam, kde leží česko-polská hranice – je nazýván Šengenem. Chvíli v Polsku, chvíli v Česku. A pak zase v Polsku. A v Česku. Docela mezinárodní.
Vybíhám do kopečka. Trochu to klouže, ale nevzdávám - čest je čest. A navíc mi nic jiného nezbývá, neb vosky jsem stejně nechal doma. Tak vzhůru do toho! Cesta se klikatí pod zasněženými smrky, přes zmrzlé koruny prosvítá polední slunce. Celé je to jako z pohádky. Akorát by mohlo být trochu větší teplo.
Aha! Jsem tu správně, už vidím ceduli ‚pozor státní hranice.‘ Vedle cedule – tedy přesněji řečeno za ní – stojí dva uniformovaní muži. Haha, průzkumáci maj asi cvičení, řeknu si. Průzkumáci maj polský domovenky na rukávech. Oukej.
„Dzien dobry,“ zahuhlám. Slovan všude bratra má, tohle ještě zvládnu.
Polák mi odpoví a já zjišťuji, že s bratrstvím to nebude tak žhavé, neb mu nerozumím ani slovo. Zbaběle požádám o angličtinu, kterou polský uniformovanec naštěstí vládne. Prej chce občanku. Oukej, tak fajn, no. Sundávám rukavice a batoh, tahám peněženku a hrdě ukazuji občanský průkaz občana České republiky. Polák kývne a ustoupí ze stopy.
Ježiši Kriste, to jim nemůžou udělat školení na to, že do stopy se v pohorkách nešlape?!
Běžím dál po trase, jenže ta se po sto padesáti metrech stáčí zpět do České republiky. A hele – my tam taky máme vojáky. Nekriticky a vlastenecky uznám, že naši mají hezčí uniformy. Jenže po mě chtějí stejnou občanku jako jejich polští kolegové.
„Cože?“ táži se?
„Překračujete státní hranici. Hranice není holubník a není tady pro srandu králíkům. Pořádek musí bejt. Kde bychom byli, kdyby si každej přecházel, jak se mu zachce? Pan král musí vědět, kdo se mu cpe do země; nelegály tady nechceme,“ řekne sebejistě, jako by snad ochrana hranic nebyla nařízena teprve před týdnem.
„Ty vole, to nevidíš, že jsem bílej?“ ptám se rozčileně a divoce gestikuluji hůlkou.
„To je teď každej, protože je kosa a všici maj jinovatku na tváři. A vůbec, mluvíš s orgánem. Tak naval.“
„Ježiš, brácho, ty seš ale případ.“ Nicméně občanku mu stejně ukážu.
Četař Pokorný se podívá na průkaz a milostivě mne pustí do ČR. Snad jen pro formu si ještě přísně změří můj bágl. Snad nebude chtít, abych ukazoval termosku a vylíval čaj. Ne, nechce.
Jenže co naplat, že mne četař Pokorný povolil přechod hranice, když stopa za dalších tři sta metrů míří opět do Polska a tam už na mne čeká porucznik Sadowsky. A copak tam dělá? Stráží hranice. S občankou v ruce překonám i jeho. Jenže ta trasa je k uzoufání klikatá, takže na legitimaci čekají ještě praporčík Černý, kapral Wieczorek, rotmistr Sláma, sierzant Sobczak a četař Dvořák. Všem prokazuji totožnost a běžím dál. Dnes už jsem ušel snad pět kilometrů. Hurá!
V kopci stojí rolba a za ní asi šest dalších běžkařů. Doběhnu k nim, jeden mi nabídne svařák.
„Co se děje?“ ptám se dobrodince se svařákem.
„Dál to nejede, stopa tady končí. Fakt už dál není,“ povídá.
„A proč? Stalo se něco?“
„Poláci kontrolujou rolbu, co protahuje stopu. Na kontraband. A jestli se tam někdo neschovává.“
Děkuji, ministerstvo vnitra! Fakt bezva. Příště jedu na Červenohorský sedlo.
Jan Burda
O automobilismu, aneb o čem se vlastně hádají ženy
Internet, jak známo, přináší výměny názorů. A jelikož je automobil často mimo dětí druhá nejdražší věc, co si v životě pořídíte, dovolte krátké představení motoristického internetu a jeho svébytného fungování.
Jan Burda
K nepovedenému článku pana Krále, aneb o špatné kritice špatného rozhodnutí ve věci E.S.
Několik poznámek k tomu, jak se nemá dělat kritika soudního rozhodnutí. A taky o tom, proč se pan Král mýlí, když tvrdí, že Evropský soud pro lidská práva řekl, že Mohamed nebyl pedofil.
Jan Burda
K Evropě obchodujících států paní Splítkové
Jelikož autorka neotevřela diskusi, reaguji tímto způsobem, neboť mám za to, že její text si polemiku zaslouží.
Jan Burda
O nepřejícím Dopravním podniku města Brna
Jak mi DPMB vůbec nepřál, aneb příběh o tom, jak mi ujela šalina a já pak dlouho rozmýšlel, jestli to vlastně nebylo dobře.
Jan Burda
Poznámka ke zdanění církevních restitucí
A je tu zas! Zdanění církevních restitucí je z nějakého důvodu politicky mimořádně atraktivní téma. Krátký text o tom, proč doufám, že se jedná jen o řeči do větru.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2022x