Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostře sledovaný Šengen

7. 01. 2017 22:05:00
O hranicích, které jsou děravé jak ementálský sýr. A o tom, jak se to ČR rozhodla řešit. Vox populi, vox Dei.

Na sedačce málem umírám mrazem. Nasazuji u Parpsku, mazat nemusím – mám takové ty důchodcovské vroubky na skluznici. Tak ještě Tatranku a hlt slivovice.

Z Paprsku vede asi sedmnáctikilometrový okruh, který - snad proto, že se klikatí přesně tam, kde leží česko-polská hranice – je nazýván Šengenem. Chvíli v Polsku, chvíli v Česku. A pak zase v Polsku. A v Česku. Docela mezinárodní.

Vybíhám do kopečka. Trochu to klouže, ale nevzdávám - čest je čest. A navíc mi nic jiného nezbývá, neb vosky jsem stejně nechal doma. Tak vzhůru do toho! Cesta se klikatí pod zasněženými smrky, přes zmrzlé koruny prosvítá polední slunce. Celé je to jako z pohádky. Akorát by mohlo být trochu větší teplo.

Aha! Jsem tu správně, už vidím ceduli ‚pozor státní hranice.‘ Vedle cedule – tedy přesněji řečeno za ní – stojí dva uniformovaní muži. Haha, průzkumáci maj asi cvičení, řeknu si. Průzkumáci maj polský domovenky na rukávech. Oukej.

„Dzien dobry,“ zahuhlám. Slovan všude bratra má, tohle ještě zvládnu.

Polák mi odpoví a já zjišťuji, že s bratrstvím to nebude tak žhavé, neb mu nerozumím ani slovo. Zbaběle požádám o angličtinu, kterou polský uniformovanec naštěstí vládne. Prej chce občanku. Oukej, tak fajn, no. Sundávám rukavice a batoh, tahám peněženku a hrdě ukazuji občanský průkaz občana České republiky. Polák kývne a ustoupí ze stopy.

Ježiši Kriste, to jim nemůžou udělat školení na to, že do stopy se v pohorkách nešlape?!

Běžím dál po trase, jenže ta se po sto padesáti metrech stáčí zpět do České republiky. A hele – my tam taky máme vojáky. Nekriticky a vlastenecky uznám, že naši mají hezčí uniformy. Jenže po mě chtějí stejnou občanku jako jejich polští kolegové.

„Cože?“ táži se?

„Překračujete státní hranici. Hranice není holubník a není tady pro srandu králíkům. Pořádek musí bejt. Kde bychom byli, kdyby si každej přecházel, jak se mu zachce? Pan král musí vědět, kdo se mu cpe do země; nelegály tady nechceme,“ řekne sebejistě, jako by snad ochrana hranic nebyla nařízena teprve před týdnem.

„Ty vole, to nevidíš, že jsem bílej?“ ptám se rozčileně a divoce gestikuluji hůlkou.

„To je teď každej, protože je kosa a všici maj jinovatku na tváři. A vůbec, mluvíš s orgánem. Tak naval.“

„Ježiš, brácho, ty seš ale případ.“ Nicméně občanku mu stejně ukážu.

Četař Pokorný se podívá na průkaz a milostivě mne pustí do ČR. Snad jen pro formu si ještě přísně změří můj bágl. Snad nebude chtít, abych ukazoval termosku a vylíval čaj. Ne, nechce.

Jenže co naplat, že mne četař Pokorný povolil přechod hranice, když stopa za dalších tři sta metrů míří opět do Polska a tam už na mne čeká porucznik Sadowsky. A copak tam dělá? Stráží hranice. S občankou v ruce překonám i jeho. Jenže ta trasa je k uzoufání klikatá, takže na legitimaci čekají ještě praporčík Černý, kapral Wieczorek, rotmistr Sláma, sierzant Sobczak a četař Dvořák. Všem prokazuji totožnost a běžím dál. Dnes už jsem ušel snad pět kilometrů. Hurá!

V kopci stojí rolba a za ní asi šest dalších běžkařů. Doběhnu k nim, jeden mi nabídne svařák.

„Co se děje?“ ptám se dobrodince se svařákem.

„Dál to nejede, stopa tady končí. Fakt už dál není,“ povídá.

„A proč? Stalo se něco?“

„Poláci kontrolujou rolbu, co protahuje stopu. Na kontraband. A jestli se tam někdo neschovává.“

Děkuji, ministerstvo vnitra! Fakt bezva. Příště jedu na Červenohorský sedlo.

Autor: Jan Burda | sobota 7.1.2017 22:05 | karma článku: 20.70 | přečteno: 1007x

Další články blogera

Jan Burda

O mužské konverzaci

Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.

8.10.2017 v 11:47 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jan Burda

Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti

Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.

21.6.2017 v 19:10 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Jan Burda

Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení

Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.

2.4.2017 v 17:29 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Jan Burda

O neochotě být zlej

Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.

27.3.2017 v 19:37 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 468 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Simona Podlipská

Uhodněte nejvýnosnější povolání v Čr - vysoké příjmy a nemusíte platit daně.

Je to jednoduché. Je to naprosto legální, nemusíte z výdělků platit daně i když máte velmi nadstandardní příjmy a stát vás ještě bezproblémů dotuje - platí za vás zdravotní pojištění a také dává příspěvek na bydlení a další dávky.

22.10.2017 v 10:22 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 470 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Co bych teď udělal, být Andrej Babiš

Především bych koupil dvě bedny šampaňského a jednu z nich bych poslal Bohuslavu Sobotkovi a druhou Miroslavu Kalouskovi jako poděkování za své volební vítězství, protože jestli se o ně někdo opravdu zasloužil, byli to ti dva.

22.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 585 |

Pavel Vrba

To ale máme po volbách zděšení a můžeme si za to sami.

A obávám se, že nejen za ty letošní. Ty mě spíše utvrzují v názoru, že jen a jen sklízíme pomyslné ovoce z předcházejících let. A co je horší, společnost je rozdělena.

22.10.2017 v 10:08 | Karma článku: 19.30 | Přečteno: 664 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Setkání s dítětem, které mi změnilo život

Ležel jsem na posteli a četl si knihu. Bože jak dlouho jsem to nedělal. Jen si číst. Jen ležet v takovém zvláštním tichu a klidu. Prokousávám se příběhy. Střídavě na mě jde pláč a radost. Ty příběhy moc dobře znám. Jsou jak z ...

22.10.2017 v 7:25 | Karma článku: 4.25 | Přečteno: 174 | Diskuse

Leoš Zatloukal

Rozvíjení řešení „úzkým“ a „širokým“ způsobem

V tomto zamyšlení bych se chtěl vrátit k zásadnímu tématu „řešení problémů“ (ve smyslu odstraňování či nápravy) a „rozvíjení řešení“ (ve smyslu společného vytváření něčeho nového, změny).

21.10.2017 v 23:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2348

Jsem student se zájmem o minulost i současnost. A absurdity a skryté vtípky, které jsou v nich snad všude. Baví mě hledat obsah ve formě, předstírat, že něco znám, stejně jako si čas od času myslet, že skutečně znám. Mám rád svoji školu a filmy s Natašou Gollovou. Na Brno dobrý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.