Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jednotni vytrváme, rozděleni padneme - dopis Donalda Tuska

2. 02. 2017 0:27:38
V souvislosti s blížícím se setkáním na Maltě vydal předseda Evropské Rady Donald Tusk dopis adresovaný evropským lídrům, pojďme se tedy na něj podívat blíže.

Onen dopis se objevil na mnoha místech českého internetu, nicméně v útržcích a docela zkráceně. Rozhodl jsem se jej zde umístit, protože dle mého názoru stojí za přečtení v jeho úplnosti. Originál můžete nalézt zde.

Někdo může namítnout, že je to jen líbivý apel na nejasné či dokonce pochybné hodnoty, založený na pomýleném světonázoru. Někdo může namítnout, že je přeci příšerně nepřátelský k Donaldu Trumpovi. Někdo může namítnout, že Unie je antikristus a basta. A někdo může namítnout, že nějaký dopis přeci není pro politiku nijak významný.

Nu ano, může.

Ale názor si udělejte sami.

======================================================

Vážení kolegové,

abychom se co nejlépe připravili na naše jednání na Maltě, které se bude týkat budoucnosti Evropské unie s 27 členskými státy, i s ohledem na rozhovory, které jsem s některými z Vás vedl, mi dovolte přednést několik úvah, jimiž se podle mého názoru zabývá většina z nás.

Výzvy, kterým Evropská unie v současnosti čelí, představují dosud největší nebezpečí od podpisu Římské smlouvy. Konkrétně se dnes potýkáme se třemi hrozbami, s nimiž jsme se v minulosti nesetkali, alespoň nikoli v takovém rozsahu.

První hrozba je hrozbou vnější a souvisí s novou geopolitickou situací ve světě a v sousedství Evropy. Stupňující se – mohu-li to tak nazvat – asertivita Číny, zejména na moři, agresivní politika Ruska vůči Ukrajině a sousedním zemím, války, teror a chaos v regionu Blízkého východu a v Africe, kde hraje klíčovou úlohu radikální islám, jakož i znepokojivá prohlášení nové americké vlády – všechny tyto skutečnosti přispívají k tomu, že naši budoucnost lze jen velmi stěží předvídat. V kontextu prohlubující se multipolární povahy vnějšího světa se vůbec poprvé v naší historii setkáváme s tak velkým nárůstem počtu těch, kteří jsou otevřeně protievropští, nebo se v lepším případě hlásí k euroskeptikům. Zejména změna, ke které došlo ve Washingtonu, staví Evropskou unii do obtížné situace; nová vláda podle všeho zpochybňuje americkou zahraniční politiku uplynulých 70 let.

Druhá hrozba, tentokrát vnitřní, je spojena se vzestupem protiunijních, nacionalistických, stále xenofobnějších nálad v samotné EU. Národní sebestřednost se rovněž stává přitažlivou alternativou integrace. Odstředivé tendence navíc těží z omylů těch, kteří ideologiím a institucím přikládají větší důležitost než zájmům a emocím lidí.

Třetí hrozbou je pak názorové rozpoložení proevropských elit. Stále zřetelněji lze pozorovat úbytek víry v politickou integraci, příklon k populistickým argumentům a pochybnosti ohledně základních hodnot liberální demokracie.

Ve světě plném napětí a konfliktů je zapotřebí, aby Evropané prokázali odvahu, rozhodnost a politickou solidaritu. Bez nich nepřežijeme. Pokud nemáme víru v sebe samotné, v hlubší smysl integrace, proč by ji měl mít někdo jiný? V Říme bychom měli toto vyznání víry obnovit. V dnešním světě složeném ze států-světadílů čítajících stovky milionů obyvatel mají evropské země jednotlivě jen malou váhu. EU má však demokratický a hospodářský potenciál, který z ní činí rovnocenného partnera těch největších velmocí. Právě z tohoto důvodu je nejdůležitějším poselstvím, jež bychom měli z Říma vyslat, odhodlání všech 27 států zachovat jednotu. Poselství, že jednotní nejenže zůstat musíme, ale i chceme.

Pojďme projevit svou evropskou hrdost. Pokud budeme předstírat, že neslyšíme slova a nevnímáme rozhodnutí mířená proti EU a naší budoucnosti, přestanou lidé považovat Evropu za svou domovinu v širším slova smyslu. Stejně nebezpečné by bylo ztratit respekt globálních partnerů. Objektivně neexistuje důvod, proč by se Evropa a její vedoucí činitelé měli podbízet vnějším mocnostem a jejich vůdcům. Vím, že v politice nelze nadměrně argumentovat důstojností, neboť důsledkem jsou často konflikty a negativní emoce. Dnes však musíme dát svou důstojnost velmi jasně najevo, a s ní i důstojnost jednotné Evropy – bez ohledu na to, zda jednáme s Ruskem, Čínou, Spojenými státy či Tureckem. Mějme proto odvahu vyjádřit hrdost na vlastní úspěchy, které z našeho kontinentu učinily to nejlepší místo na Zemi. Mějme odvahu postavit se rétorice demagogů, kteří prohlašují, že z evropské integrace mají prospěch pouze elity, že řadovým občanům přináší jen utrpení a že země budou lépe fungovat samostatně, nikoli společně.

Musíme hledět do budoucna – to byl požadavek, který během našich konzultací v posledních měsících zazníval nejčastěji. S tím nelze než souhlasit. Nikdy a za žádných okolností bychom však neměli zapomínat na nejzávažnější důvody, které nás před 60 lety ke sjednocení Evropy vedly. Často slýcháme tvrzení, že vzpomínky na tragédie prožité uvnitř rozdělené Evropy již nejsou argumentem, že nové generace si zdroje naší myšlenky nepamatují. Ale ztráta paměti platnost těchto východisek nezpochybňuje ani nás nezbavuje povinnosti neustále připomínat tragické zkušenosti rozdělené Evropy. V Římě bychom měli důrazně zopakovat tyto dvě základní, i když pozapomenuté pravdy: zaprvé jsme se sjednotili, abychom předešli další historické katastrofě, a zadruhé období evropské jednoty je nejlepší dobou za všechna staletí historie Evropy. Musí být naprosto jasně řečeno, že rozpad Evropské unie nepovede k obnovení jakési mýtické, úplné svrchovanosti jejích členských států, nýbrž k jejich reálné a faktické závislosti na velkých supervelmocech: Spojených státech, Rusku a Číně. Pouze společně můžeme být zcela nezávislými státy.

Proto musíme podniknout asertivní a velkolepé kroky, které povedou ke změně kolektivních nálad a k oživení ambice posunout evropskou integraci na vyšší úroveň. Za tímto účelem musíme obnovit pocit vnější a vnitřní bezpečnosti, jakož i společenský a hospodářský blahobyt evropských občanů. K tomu je zapotřebí definitivně posílit vnější hranice EU, zlepšit spolupráci mezi útvary pověřenými bojem proti terorismu a ochranou pořádku a míru v prostoru bez hranic, zvýšit výdaje na obranu a posílit zahraniční politiku EU jako celek, jakož i lépe koordinovat zahraniční politiky jednotlivých členských států; v neposlední řadě je pak třeba podporovat investice, sociální začleňování, růst a zaměstnanost a využívat výhod technologického vývoje a konvergence v eurozóně i v celé Evropě.

Měli bychom využít změny v obchodní strategii Spojených států ve prospěch EU zintenzivněním rozhovorů se zainteresovanými partnery a současně chránit naše vlastní zájmy. Evropská unie by se neměla vzdát své úlohy obchodní supervelmoci, která je otevřena ostatním, a současně by měla chránit své vlastní občany a podniky a připomínat, že volný obchod znamená obchod spravedlivý. Měli bychom také důrazně hájit mezinárodní pořádek založený na právním státě. Nemůžeme podlehnout těm, kteří chtějí oslabit nebo zpřetrhat transatlantické vazby, bez nichž světový řád a mír nemohou přežít. Měli bychom našim americkým přátelům připomenout jejich vlastní motto: Jednotni vytrváme, rozděleni padneme.

Autor: Jan Burda | čtvrtek 2.2.2017 0:27 | karma článku: 17.68 | přečteno: 1149x

Další články blogera

Jan Burda

O mužské konverzaci

Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.

8.10.2017 v 11:47 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jan Burda

Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti

Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.

21.6.2017 v 19:10 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Jan Burda

Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení

Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.

2.4.2017 v 17:29 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Jan Burda

O neochotě být zlej

Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.

27.3.2017 v 19:37 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 468 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

David Rath

Změna nebo smrt

Co řada z nás předvídala se teď i stalo. Andrej Babiš s Tomiem Okamurou sebrali takřka všechny voliče sociálním demokratům a podstatnou část i komunistům.

22.10.2017 v 11:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Přemysl Čech

ČSSD - debakl za vlastní zásluhy

Ani prohra, ani propad, ale volební debakl, za který si mohou sami. A nepokora, nepoučitelnost, alibismus a pýcha, rysy, které přivedl do této partaje právě pan Paroubek. A může si říkat co chce a analyzovat kde chce.

22.10.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Ivo Hnilica

ANO 2011 - volební "termonukleárka" že?

Viděl jsem v TV studiích ve tvářích moderátorů i dalších přísedících komentátorů zklamání, které nešlo zakrýt i někdy přes nepřirozeně nasazený úsměv U ČT 24 výrazně. Bylo sice přiznáváno nebývalé vítězství hnutí, ale komentáře by

22.10.2017 v 11:22 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jan Dvořák

Konec čtyřletého přešlapování, vyhrňme si rukávy! Máme spolehlivý kompas

Je po volbách. Politická scéna dosud plná vášní by se měla vbrzku stabilizovat a otevřít cestu tolik potřebné normalizaci - poměrů, samozřejmě - aby mohl nastat čas pořádného makání.

22.10.2017 v 10:47 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 218 | Diskuse

Josef Nožička

Volby skončily. Kolik lidí se chystá emigrovat?

Včera skončené volby do Poslanecké sněmovny jsou za námi. Co s ohledem na jejich výsledky bude následovat nyní?

22.10.2017 v 10:40 | Karma článku: 23.47 | Přečteno: 648 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2348

Jsem student se zájmem o minulost i současnost. A absurdity a skryté vtípky, které jsou v nich snad všude. Baví mě hledat obsah ve formě, předstírat, že něco znám, stejně jako si čas od času myslet, že skutečně znám. Mám rád svoji školu a filmy s Natašou Gollovou. Na Brno dobrý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.