O nakupování v Bille
Nejdůležitější z Murphyho zákonů říká, že pokud se něco může pokazit, pokazí se to. A jelikož je to zákon, a tedy je mu vlastní obecnost, vztahuje se samozřejmě i na nakupování v Bille, kde ovšem nabývá konkrétní podoby: pokud někdo bude zdržovat, bude zdržovat ve tvé frontě.
Zelinář zdržuje zdaleka nejčastěji, přestože ne nejvíce. Stojí před vámi ve frontě a důležitě rovná nákup na jezdící pás. Jen co si jeho nákup změříte pohledem, vetře se neodbytný pocit, že na sáčku se zeleninou něco chybí. Vždyť to nemáš zvážený, pomyslíte si. Vždyť to nemáte zvážený, řekne prodavačka. Nemám to zvážený, uzná nešťastník. Načež běží přes obchod až k zelenině, tam dostane samolepku na sáček a vítězoslavně se vrací zpátky. Já bych si významně klepal na hodinky, jenže hodinky nenosím, takže jen mučednicky koukám do země.
Tuhle jsem potkal paní, která chtěla své vnuky obdarovat barevnými hrnečky s Mickey Mousem, které Billa ve své velkodušnosti zahrnula do jakési akce - hrnečky s Mickey Mousem (anebo Kačerem Donaldem) se měnily za takové malinkaté samolepky. Ona paní si vložila do košíku tři - snad aby mohla obdarovat všechna svá vnoučata –, jenže ke své škodě nebyla dostatečně samolepkově solventní a její bodíky jí vystačily pouze na jeden a půl hrnku. Jenže hrnky se nedají půlit, vysvětlila paní prodavačka, a tak měla paní nárok pouze na ten jeden. Ochotná paní prodavačka pak zákaznici vysvětlila, že hrnky se dají koupit i bez samolepek, to jest za peníze, a že jeden stojí čtyři sta korun českých. V hlavě kupující paní to šrotovalo – vybere si důstojnost, vnučí štěstí a obětuje osm set korun nebo zahanbeně přizná, že si ukousla víc, než může sníst? Samozřejmě hrnky nakonec nekoupila; ostatně Mickey Mouse je za čtyři sta korun nehoráznost. K mojí škodě však svoji solidaritu a mravní velikost demonstrovala tím, že se přes prodejnu odebrala hrnky vrátit na poličku, kam patřily. Klasika.
Což mi připomíná další ne úplně malou skupinu lidí – ty, kdo do Billy přichází ochromeni slepotou. V Bille existují dva druhy slevových akcí: jedna generální pro všechny, druhá pouze pro privilegované, co se dokáží legitimovat kartičkou Billa bonus klubu. Druh slevy je zaznačen na kartičce, která na akci upozorňuje. Jak ale bylo předestřeno výše, existují lidé, kteří tento rozdíl neznají a neuznávají. Střet s realitou přijde na pokladně, kde jim dvoulitrový Sprite pípne dvacet pět devadesát namísto očekávaných sedmnácti devadesáti. Zákazník namítá, že přeci byla akce, na což prodavačka odvětí, že ano, že byla, ale že je pouze pro bonus klub. Zhrozen vidinou ztracených osmi korun, dožaduje se zákazník stornování dvoulitrovky limonády. Kdyby se zeptal, těch osm korun bych mu s radostí přispěl.
Víte, dělat prodavače v Bille není žádný med. Proto se také zaměstnanci čas od času mění. Snad odcházejí za lepším. Přál bych jim to. Greenhorni ovšem nemají zkušenosti mazáků a když jim dáte k načtení trojúhelníkový višňový nesmysl ze zmrazeného polotovaru, neumí vytáhnout z rukávu jeho číselný kód. To pak potřebují asistenci svého služebně staršího kolegy, který za svou kariéru už něco trojúhelníkových nesmyslů viděl. Problém nastane, když služebně starší kolega nikde v blízkosti není, protože padl za oběť staré manažerské poučce, která říká, že vždy musí být otevřeno tolik pokladen, aby se tvořily fronty; ale zase ne moc dlouhé. A tohle se samozřejmě stane studentce před vámi, takže tam společně s onou studentkou sledujete prodavaččinu bezmoc. A čas plyne.
Jo, a taky jsem jednou potkal důchodce, jehož vytoužený nákup byl v naprostém nepoměru k tomu, co měl v peněžence. Hotovost nestačila, kartu neměl, tak co dělat? No, to co se nabízelo – začal prodavačce nabízet smlouvu o zápůjčce. Slečna prodavačka překvapivě odmítla a věřitelem důchodce s drahým nákupem se nestala. Důchodce potom žádost adresoval i všem okolním lidem; netrpělivě očekávajícím, kterak se příběh o velkých očích a malém důchodu uzavře. Ani tady však důchodce neuspěl. Snad nevypadal důvěryhodně. Starý pán nakonec odcházel s rohlíky, tvarohem, jablky a pivem; na ty mu peníze stačily. A odcházel o čtyři minuty později, než mohl.
Dalo by se pokračovat donekonečna – sotva dospělí kluci s Amundsenkou, co si zrovna náhodou doma zapomněli občanky – ale jsou dospělí, fakt! -; vraceči pivních flašek, kteří si na lísteček o vrácení vzpomenou až po zaplacení; optimalizátoři, kteří zvládnou těch svých dvanáct položek rozložit na tři separé účty; prodavačky, kterým se zasekne kasa; zapomnětlivci, kteří si až na pokladně uvědomí, že vlastně chtěli taky dvě kila polohrubé; kuřáci, kvůli kterým se musí otevírat klec; jo, a taky chudáci s bloklýma kartama. Je to peklo.
Onehdá jsem v obchodě kupoval hrozny. Trsy vína byly vloženy do takového napůl otevřeného potištěného sáčku. Aha, standardizovaná hmotnost, řekl jsem si. Na omyl mne upozornili na pokladně, kde mi řekli, že hrozny sice jsou v sáčku od začátku, ale přesto se musí zvážit. Měl jsem v očích slzy dojetí. Konečně jsem se pomstil.
Jan Burda
O automobilismu, aneb o čem se vlastně hádají ženy
Internet, jak známo, přináší výměny názorů. A jelikož je automobil často mimo dětí druhá nejdražší věc, co si v životě pořídíte, dovolte krátké představení motoristického internetu a jeho svébytného fungování.
Jan Burda
K nepovedenému článku pana Krále, aneb o špatné kritice špatného rozhodnutí ve věci E.S.
Několik poznámek k tomu, jak se nemá dělat kritika soudního rozhodnutí. A taky o tom, proč se pan Král mýlí, když tvrdí, že Evropský soud pro lidská práva řekl, že Mohamed nebyl pedofil.
Jan Burda
K Evropě obchodujících států paní Splítkové
Jelikož autorka neotevřela diskusi, reaguji tímto způsobem, neboť mám za to, že její text si polemiku zaslouží.
Jan Burda
O nepřejícím Dopravním podniku města Brna
Jak mi DPMB vůbec nepřál, aneb příběh o tom, jak mi ujela šalina a já pak dlouho rozmýšlel, jestli to vlastně nebylo dobře.
Jan Burda
Poznámka ke zdanění církevních restitucí
A je tu zas! Zdanění církevních restitucí je z nějakého důvodu politicky mimořádně atraktivní téma. Krátký text o tom, proč doufám, že se jedná jen o řeči do větru.
Jan Burda
O mužské konverzaci
Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.
Jan Burda
Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti
Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.
Jan Burda
Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení
Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.
Jan Burda
O neochotě být zlej
Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.
Jan Burda
Odmítnutí
Krátká stať o odmítnutí a odmítání. Odmítnutí je děsně tragickým institutem. Jsem ostatně toho názoru, že by se mělo zakázat.
Jan Burda
O žebrotě
Prosí-li žebrák o almužnu a nemáte-li v úmyslu mu něco dáti, jděte dále, nevšímejte si ho. Taky se na něj nesluší se obořiti. To řekl Guth-Jarkovský, prvorepubliková autorita etikety a turistiky.
Jan Burda
Peklo motoristovo
Kdesi jsem četl, že automobil přináší svobodu. Na obranu autora onoho rčení se dá uvést, že popisoval americkou realitu dob dávno minulých, přesto však citát vyvolá trpký úsměv. Automobil přináší zoufalství, zlobu a utrpení.
Jan Burda
Jednotni vytrváme, rozděleni padneme - dopis Donalda Tuska
V souvislosti s blížícím se setkáním na Maltě vydal předseda Evropské Rady Donald Tusk dopis adresovaný evropským lídrům, pojďme se tedy na něj podívat blíže.
Jan Burda
Ostře sledovaný Šengen
O hranicích, které jsou děravé jak ementálský sýr. A o tom, jak se to ČR rozhodla řešit. Vox populi, vox Dei.
Jan Burda
Sto let od nástupu posledního českého krále - císař a král Karel
Před sto lety – přesně na den – odešel na odpočinek jeden z nejdůležitějších panovníků českých dějin. Se smrtí Františka Josefa je však spojena další významná událost – nástup jeho prasynovce Karla, posledního českého krále.
Jan Burda
Posedlost demokracií, smyslu navzdory
Tatíček Masaryk si kdysi stěžoval, že by ta demokratická země ještě chtěla nějaké demokraty. Může spát klidně, neb po brexitu se jich objevila v Čechách spousta. Jako hrdinných partyzánů poté, co Rudá armáda vykopala Němce.
Jan Burda
Tato země už má po krk expertů
Brexit a experti, aneb když se třepete na bezpečnost a svobodu a prosperitu a potom přijde expert a pošlape vám trávník. Hrom do něj!
Jan Burda
O Číně, Zemanovi a moralizující Evropské unii
Čínský prezident přiletěl do České republiky, aktivisté se vážou na sloupy, mává se mávátky a všude je vlaječek, jako by nás někdo osvobozoval od nacistického jha. A monarcha si připravil projev, který je takový...zajímavý.
Jan Burda
Prapodivný defétismus ochránců české kultury
Česká kultura, po tisíciletí hájený poklad národa českého, je ve smrtelném nebezpečí. Vše, co je nám drahé: naše hodnoty, myšlení tradice, národní paměť – to vše čelí hrozbě větší, než cokoli, s čím jsme se v minulosti setkali.
Jan Burda
Drtivá váha selského rozumu
V současné době je těžko hledat něco báječnějšího než zdravý, prostý, přirozený – no, zkrátka selský – rozum. Pomůže vždy, když není cesty dál. Nevíte si rady? Potřebujete se rychle rozhodnout? Neznáte něco? Selský rozum!
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2022x