Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O žebrotě

2. 03. 2017 17:15:44
Prosí-li žebrák o almužnu a nemáte-li v úmyslu mu něco dáti, jděte dále, nevšímejte si ho. Taky se na něj nesluší se obořiti. To řekl Guth-Jarkovský, prvorepubliková autorita etikety a turistiky.

Potkal jsem jednou na Masarykově (to je ulice, co vede ze Svoboďáku k Hlavasu) staršího dlouho neholeného pána v zašpiněné lyžařské bundě. Jak už to tak bývá, zahlédl mne, zhodnotil jako potenciálně laskavého člověka a vyrazil přímo ke mně (musím si asi taky pořídit špinavou lyžařskou bundu), aby mne požádal o nějakou hotovost. Jestli by bral i kartu nebo bankovní převod nedokážu říct; vždycky se zapomenu zeptat.

Když k vám vyrazí žebrák, je to vždycky hrozné neštěstí. Nietzsche o žebrácích velice správně tvrdil, že by se měli zrušit, protože je otravné jim dávat, a protože je otravné jim nedávat. V takové situaci vám nikdo neřekne, co máte vlastně dělat. Žebrákovi nic dát nechcete a bylo by nejlepší, kdyby jste jej vůbec nepotkali - to je jasné. Jenže nedávat, když stojí před vámi a kouká na vás, je zase otravnější než mu něco přeci jenom dát.

A kolik vlastně? Dvoukoruna je výsměch, pětikoruna je pořád dost málo, desetikoruna by byla fajn, ale ta v peněžence nikdy není, a dvacetikoruna je už bez osmi korun velká dvanáctka. Vyšší nominální hodnoty řešit netřeba; nejsem Vanderbilt ani Matka Tereza.

Ke cti onoho žebráka nutno dodat, že mne nestavěl před hrozivá morální dilemata, ale šel přímo k věci, totiž zdali pro něj nemám nějaké drobné. Takhle implicitně je to lepší.

V Rumunsku mají ve městech cedule, na kterých stojí, že se zakazuje dávat žebrákům peníze; zejména proto, že tyto peníze velmi zřídkakdy končí v kapsách samotných žebráků. Rozhlédl jsem se po Masaryčce, a protože podobná cedule nikde nestála, věnoval jsem mu dvacetikorunu (jó, kdybych měl desetikorunu...).

Milý pán vzal minci, usmál se a potom mne ujistil, že si za to určitě nekoupí alkohol či cigarety. A řekl to tak krásně, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby vytáhl detailní plán, jak dvacetikorunu zhodnotí na New Yorkské burze. Pěkně s grafy a čísly a tak. Rozloučili bychom se a potom bych jej za sedm let v létě potkal na Kanárech, kde by byl na dovolené. Odsunul bych zmrzlinový pohár přede mnou, kývl bych na něj s úsměvem, ve kterém je pochopení, on by se taky usmál a pokračoval by ve čtení Financial Timesů. A já bych věděl, že dvacetikoruna posloužila ušlechtilému účelu.

Nepochybuji, že to myslel dobře. Asi měl za to, že se to tak nějak očekává, že by mu chodci třeba nic nedávali, kdyby z toho měly být nakonec jen Svijany. Že mu lidé přispívají, aby si mohl koupit něco užitečného. Za pětku či dvacku. Jasný.

Jenže já si uvědomil – anebo taky až později v průběhu dne -, že je mi to naprosto jedno. Minci nedostal z toho důvodu, že bych do něj chtěl investovat, že by mi na něm nějak záleželo, že by mi ležel na srdci jeho další osud, anebo že bych byl přílišně štědrý. Dostal ji prostě proto, že si o ni řekl. A že mi bylo nepříjemné mu ji nedat. Dostal ji, je jeho, a co je mi do toho, co si dělá s vlastními penězi? Ať žebrá třeba na bourbon.

Když jsem si takto ujasnil, že je mi jeho další existence dočista volná, napadlo mne, že by bylo vlastně docela zajímavé, kdyby mi budoucnost vynaložených financí předestřel docela opačně. „Pane, nemáte náhodou nějaký drobný? Koupil bych si dvě piva a vypil bych si je v podvečer na lavičce pod Špilasem.“

A ta představa by mne roztesknila a otevřela mé srdce. Zejména proto, že piva piji. A někdy i pod Špilasem.

Autor: Jan Burda | čtvrtek 2.3.2017 17:15 | karma článku: 17.74 | přečteno: 783x

Další články blogera

Jan Burda

O mužské konverzaci

Kraťoučký důkaz toho, že přestože jsou muži stvoření drsná a uzavřená, jejich rozhovory mohou být častokrát velmi niterné.

8.10.2017 v 11:47 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jan Burda

Co může být horší než nikým nevolení bruselští potentáti

Úvaha o tom, jak jsou nikým nevolení úředníci Evropské unie strašně příšerní. A taky o tom, jak může být ještě hůř.

21.6.2017 v 19:10 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Jan Burda

Islám, demokracie a lidská práva – pseudoakademické zamyšlení

Je Islám a demokracie, lidská práva a mír protimluvem nebo je docela dobře možný? A kdo vlastně za všechno může? A také přeneseně o tom, proč by se Islám neměl zakázat a lidé neměli deportovat na základě hospodské argumentace.

2.4.2017 v 17:29 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Jan Burda

O neochotě být zlej

Bylo by zavádějící naznačovat, že je to jen záležitostí poslední doby, ale rozhodně se teď vyrojily mraky dobrých lidí, kteří dělají jen, nu, dobré skutky.

27.3.2017 v 19:37 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 468 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Simona Podlipská

Uhodněte nejvýnosnější povolání v Čr - vysoké příjmy a nemusíte platit daně.

Je to jednoduché. Je to naprosto legální, nemusíte z výdělků platit daně i když máte velmi nadstandardní příjmy a stát vás ještě bezproblémů dotuje - platí za vás zdravotní pojištění a také dává příspěvek na bydlení a další dávky.

22.10.2017 v 10:22 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 470 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Co bych teď udělal, být Andrej Babiš

Především bych koupil dvě bedny šampaňského a jednu z nich bych poslal Bohuslavu Sobotkovi a druhou Miroslavu Kalouskovi jako poděkování za své volební vítězství, protože jestli se o ně někdo opravdu zasloužil, byli to ti dva.

22.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 585 |

Pavel Vrba

To ale máme po volbách zděšení a můžeme si za to sami.

A obávám se, že nejen za ty letošní. Ty mě spíše utvrzují v názoru, že jen a jen sklízíme pomyslné ovoce z předcházejících let. A co je horší, společnost je rozdělena.

22.10.2017 v 10:08 | Karma článku: 19.30 | Přečteno: 664 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Setkání s dítětem, které mi změnilo život

Ležel jsem na posteli a četl si knihu. Bože jak dlouho jsem to nedělal. Jen si číst. Jen ležet v takovém zvláštním tichu a klidu. Prokousávám se příběhy. Střídavě na mě jde pláč a radost. Ty příběhy moc dobře znám. Jsou jak z ...

22.10.2017 v 7:25 | Karma článku: 4.25 | Přečteno: 174 | Diskuse

Leoš Zatloukal

Rozvíjení řešení „úzkým“ a „širokým“ způsobem

V tomto zamyšlení bych se chtěl vrátit k zásadnímu tématu „řešení problémů“ (ve smyslu odstraňování či nápravy) a „rozvíjení řešení“ (ve smyslu společného vytváření něčeho nového, změny).

21.10.2017 v 23:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2348

Jsem student se zájmem o minulost i současnost. A absurdity a skryté vtípky, které jsou v nich snad všude. Baví mě hledat obsah ve formě, předstírat, že něco znám, stejně jako si čas od času myslet, že skutečně znám. Mám rád svoji školu a filmy s Natašou Gollovou. Na Brno dobrý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.